Vím, že mnoho z vás má na toto téma již vyhraněný názor. Občas mi ale napíše maminka, jak to s těmi kupovanými příkrmy je. Jestli je to až takové peklo, nebo by je mohla koupit třeba jako variantu příkrmů na dovolené. Nebo dostanu zprávu od vyčerpané matky 3 dětí, která k tomu zápřahu doma pracuje ještě částečně ve firmě a chce poradit, která značka kupovaných příkrmů je nejlepší, protože bez této vymoženosti by s časem nestíhala. Nebo píše táta, který si neví rady s chutěmi svého syna – nic jiného než kupované skleničky konkrétní značky nechce a ptá se, jestli mu tím nějak neškodí. On totiž, není prý žádný kuchař ani znalec zdravé stravy.

Každá mince má 2 strany. A předtím než jakoukoliv zamítnete, pojďme se na ně podívat.

Z kupovaného příkrmu nemusíte mít výčitky, ale dobře vybírejte!

Stačí rozdělat víčko, ohřát a podat na lžičce. Kupované příkrmy jsou pohodlným a rychlým řešením. Díky sterilizaci jsou bezpečné, protože jsou mikrobiologicky nezávadné. To při domácí přípravě zaručeno nemáte. I proto se kupované příkrmy vyloženě hodí na cestování mimo domov. Navíc se jedná o potravinu pro zvláštní výživu, která podléhá jako schvalovacím, tak i kontrolním legislativním procesům. Jinak řečeno, nesmí např. obsahovat rezidua konkrétních pesticidů nebo určitých přídatných látek. Kontrolují se (přísněji než jiné potraviny) pak konkrétní šarže pro obsah, třeba těžkých kovů, dusičnanů atp. To, že by byly tyto příkrmy vytuněné po nutriční stránce (daleko lépe jako domácí) bych však neřekla. Je potřeba číst etikety, protože někdy natrefíte na skleničku s masem, ve které je podíl masa v masové složce 40 % a zbytek tvoří voda a rýžová mouka. Jindy je tam masová složka v celé své kráse a objemu. (Jen pro upřesnění, voda a rýžová mouka samozřejmě kojenci nevadí, jde ale o to, že pokud chci maso, tak nechci i vodu a mouku – nejedná se tedy o kvalitní výrobek). Někteří výrobci také přidávají do příkrmů cukr nebo zbytečná aromata a zahušťovala. Dnes ale najdete na trhu více těch lepších kvalitnějších druhů, bez přidané soli, cukru, v bio kvalitě nebo s farmářským masem s perfektním složením zeleniny, oleje a jiných komodit. Stačí jenom číst a vybírat.

Nenechte se zmást

Vyhláška o potravinách pro malé děti nařizuje označovat na etiketě věk, od jakého je daný příkrm pro děti vhodný. Typicky se tedy na obalu výrobku např. dočtete, že „příkrm je vhodný od ukončeného 8. měsíce“ a tato informace bude značena i graficky jako 8m+. Většinou se obsah skleničky skutečně shoduje s vědeckými poznatky o tom, v jakém věku je vhodné daný soubor potravin dítěti podávat, nicméně pravidelně narážím na to, že třeba příkrm s jahody je někde označený jako 12m+, i když podle současných poznatků o alergenech mohou být jahody zařazeny již od počátku nabízení ovoce, tedy není potřeba čekat až na první narozeniny. Někdy má jahodová přesnídávka zas označení vhodnosti 5m+ nebo 6m+. To samé platí s lepkem. Jsou značky, kde najdete přítomnost lepku v příjmových skleničkách již od 6. měsíce a pak i takové, které mají napsáno od ukončeného 8. nebo dokonce 10. měsíce. Podle mě to zbytečně mate rodiče a vytváří tak chaos v orientaci při zavádění příkrmů.

Nevýhody „skleniček“

Velkou nevýhodou skleniček je konzistence. Pro počáteční seznamování s nemléčnou stravou se zdá být nabízení polotekutého pyré výhodné, nicméně kojenec by se měl seznamovat již od počátku přikrmování i s hrubší konzistenci nebo s jídlem do ruky. Samozřejmě záleží na orofaciálních svalových dovednostech a na motorických zručnostech, nicméně mixovat úplně dohladka nebo dokonce pasírovat se paušálně nedoporučuje. Mnoho dětí si na tuto konzistence velice ochotně zvykne a pak mají rodiče problém cokoliv tužšího do dítka dostat. Jsem však ráda, že vícero výrobců (Hami, Hipp, Bebivita, BabyBio…) se snaží řadu skleniček od vyššího věku připravovat i s kousky, takže třeba 10 měsíční dítě nemusí jíst polotekutou hladkou konzistenci, pokud se rodič rozhodne podat mu kupovanou skleničku.

Druhým negativem může být vůně a chuť. Jsou skleničky, které chutnají výborně, celkem obstojně, nebo najdeme i takové, které jsou přímo nechutné. I když každý by na konkrétní druh příkrmu mohl mít chuťovou paletu zcela jinou, pravděpodobně se shodneme na tom, že kupované příkrmy voní i chutnají jinak! A díky kombinaci konzistence a specifické chutě není raritou, že dítě, které jí pouze nebo převážně kupované příkrmy, může časem odmítat domácí stravu (ano, vím, že to může být i opačně, i já osobně znám případy, kdy bylo dítě ochotno jíst pouze kupované skleničky, dokonce pouze konkrétní značky – tam bych se pak zamyslela nad tím, proč domácí nechutná – jestli nevyhovuje konzistence, kombinace potravin nebo třeba olej, bylinky atd.).

U přikrmování ze skleniček často vnímám i tlak na dojedení, resp. velikost porce. Většina skleniček pro 6m+ je 150g, i když dostaneme výjimečně koupit i menší (a i větší, samozřejmě). Tato gramáž evokuje, že tohle je ta nutná porce pro naše dítě, přitom WHO doporučuje přikrmovat dítě do 8. měsíce zhruba 1/2 250 ml misky. Navíc většina dětí v začátcích není ochotna přijímat velké porce, velká část dětí začíná s příkrmy opravdu až v ukončeném 6. měsíci a 150 g by bylo v těchto začátcích neúměrně moc. A pokud bychom se bavili o ovocných přesnídávkách, pak je pro 6.-11. měsíční miminko víc jako 100g ovocná přesnídávka za den už zkrátka moc. I když většinou nemají děti problém sníst i 200g naráz. Nezapomínejme na to, že dítě by mělo sníst do roka zhruba 100 g ovoce (v 1 nebo ve 2 denních porcích ve velikosti pěstě nebo dlaně dítěte). Pokud nabízíme ovoce více, pak zákonitě ochuzujeme dítě o jiné, ne méně důležité potravinové skupiny, jako např. zeleninu, maso, vejce, luštěniny, obiloviny a jiné. Ani dospělým bychom paušálně nedoporučovali třeba 400 a více gramové porce ovoce denně přesně pro ten stejný důvod.

Kdybychom si spočítali, na kolik nás vyjde měsíc přikrmování ze skleniček, celkem jistě bychom se dostali na vyšší částky než kdybychom příkrmy vařili doma. Na druhou stranu při zakoupení hotového příkrmů se nemusíme párat s nádobím a ušetříme i za energie.

Domácí je domácí

No jasně. Jaké si to uděláš, také to máš, že jo? Domácí příkrm je logicky ekologičtější, finančně výhodnější a v první řadě ho můžeme daleko lépe připravit na míru našemu dítěti podle toho, co má rádo nebo co bychom do něj potřebovali dostat. Můžeme se i lépe vyhrát s chutěmi (já např. ráda používám různé druhy vhodných bylinek a koření nebo třeba lahůdkové droždí, což v kupovaných skleničkách většinou postrádám), konzistenci (můžeme vymixovat, pomačkat nebo jen nakrájet, nasekat…) a hotový příkrm nemusíme podávat tzv. „all in one“, ale můžeme učit na zvlášť chuť třeba bramborové kaše, zvlášť chuť masa, vejce, luštěnin, zeleniny atd.

U domácích příkrmů známe také poměr surovin, což je výhoda u dětí, které jsou vybíravé a nesnesou velké dávky třeba masa nebo rajčat atp.

Obsahuje domácí strava více vitamínů?

Často zmiňovanou výhodou domácí stravy je, že obsahuje více vitamínů. Záleží však na tom, jaké vstupné suroviny použijete, jako a jak dlouho je připravujete (a tepelně upravujete) a také, zda hotový příkrm hned spotřebujete nebo uchováváte v chladu nebo mrazu. Pokud totiž použijete zvadlou mrkev (klidně i BIO), kterou zalejete studenou vodou a budete ji trápit v hrnci 40 min. a příkrm následně rozmixovaný uchováte v mrazáku do příště, pak jsem si jistá, že kupovaná sklenička s mrkvovým pyré bude na tom (co se obsahu vitaminů týká) o dost lépe. Pamatujte na to, že vitamíny nejsou hlavním kritériem, pro který miminko musíme přikrmovat a podle kterého volíme konkrétní potraviny. Hlavním hnacím motorem by mělo být železo! (O tom si můžeme přečíst v tomto článku).

Co si z toho vzít…

Po nutriční stránce nebude v kupovaných kontra domácích příkrmech takový rozdíl. Vždy půjde o složení konkrétního jídla, potažmo celého jídelníčku dítěte. Záleží tak pouze na vašem rozhodnutí, čemu budete dávat přednost nebo čemu budete více důvěřovat. Ať už budete vařit doma, nebo vybírat v obchodě skleničky, dávejte vždy přednost kvalitě a čerstvosti.

Článek Kupované vs domácí příkrmy se nejdříve objevil na Mgr. Petra Kuřátková.

Jídlo do ruky nabízejte od počátku přikrmování

Pokud jste začínali přikrmovat se zeleninovým pyré (a ne metodou BLW), pak jste jistě využili pomoc mixéru, který rozdrtil zeleninu, maso, vejce, obiloviny nebo luštěniny do hladké konzistence. Postupně jste možná příkrm pomačkali vidličkou, ale i když to byla hrubší konzistence, pořád v tom nebyly vyloženě kousky. Teď stojíte před otázkou, kdy je ten správný čas odložit úpravu konzistence do formy kaše a jak začít nabízet kousky.

Možná vás to překvapí, ale mixovat úplně nahladko není potřeba vůbec. A už vůbec nemusíte pasírovat. Jsou samozřejmě děti, které jinou, než zcela hladkou konzistenci nesní, ale většinou je to výsledek nedostatečné trpělivosti ze strany rodičů v nabízení hrubší konzistence. Vyzkouší to jeden, dvakrát, třikrát a po nezdaru zkusí příkrm úplně rozmixovat a hele, ono to náhle jde. Sláva, alespoň něco do něho dostaneme. Tak tedy mixujeme úplně. Pak přejde pár měsíců a v tom horším případě se od hladké konzistence nedá upustit. Mějte na paměti, že začátky přikrmování by neměly být ve znamení stoprocentní plné dávky, i když na úkor nabízení hrubší konzistence nebo kousků. Dítě bychom měli seznámit jako s různými barvami, chutěmi a vůněmi potravin, tak i rozličnou teplotou či právě konzistenci. Všechno proto, aby bylo kolem roku schopno (až na pár výjimek ještě pořád zakázaných potravin) stravovat se spolu s rodinou. I proto se s výhodou doporučuje nabízet dítěti od počátku přikrmování pravidelně jídlo do ruky, i když krmíte lžičkou. Díky osahávání a manipulací s potravinou/jídlem se formuje motorika dítěte a také se procvičuje práce s jazykem, ústy a čelisti, což je slušný podklad pro zdárný rozvoj artikulované řeči.

Od cca 8. měsíce by pak i rodiče, kteří mixují od začátku dohladka, měli začít nabízet už i hrubší konzistenci. V tomto období se formuje i tzv. pinsetový úchop, což by se mělo využít také pro nabízení potravin i jiných než hranolových tvarů do ruky.

Zuby nejsou potřeba

Jednou z obav rodičů, kvůli které nenabízejí dítěti jídlo do ruky nebo kousky potravin v příkrmu je absence zubů a riziko poranění dásní nebo nedostatečného zpracování v puse, polknutí v celku a následné zakuckání se. Pokud jste však někdy zkusili sílu dětského stisku dásní, pak nebudete mít pochyby o tom, že by kousek dušené mrkve nebo banán nebyly děti schopny v ústech zpracovat i bez zubů. Bezzubý chrup zvládne rozmělnit kousky měkkého ovoce a zeleniny, masa, vařených luštěnin, těstovin a jiných obilovin, pečivo nebo vařené vejce. Co stlačíte na pohodu mezi prsty, to dozajista neporaní dásně.

Dušení nebo dávení hrozí i při zcela hladké konzistenci

I když je mezi dušením a dávením velký rozdíl, oba stavy rodiče vylekají. Dávení však reflektuje dobře vyvinutou schopnost práce svalů jazyka a dutiny ústní. Jde o obranný mechanismus proti průniku potraviny/ sousta do dýchacích cest. Když je sousto příliš velké, dítě může začít prskat, napínat na zvracení nebo se lehce zakuckat, čímž sousto směruje dále od dýchacích cest. Někdy to vypadá tak, že dítě může obtížný kousek vyplivnout ven, nebo si malinko ublinknout. Někdy však tímto mechanismem dojde k úplnému dokončení zpracování v puse a polknutí. Proto při dávení není potřeba zasahovat! Dítě se tím učí zpracovávat obtížnější konzistenci.

Tento reflex funguje i u nás, dospělých, akorát až hodně vzadu u kořene jazyka. U dětí kolem půl roku je spouštěč reflexu lokalizovaný spíše více ve předu, proto může děti napínat na zvracení i ve chvíli, kdy je sousto ještě hodně daleko od dýchacích cest. Postupně se spouštět reflexu posouvá dále ke kořenu jazyka, a tak děti, které zpočátku neměli zkušenost s jídlem do ruky nebo hrubší konzistenci příkrmů, teď mají s kousky jídla větší problém než ty, které tuto zkušenost získali.

Dušení je stav, kdy se potravina už dostala do dýchacích cest. Obranným mechanismem je kašel, prostřednictvím kterého dítě kousek nejčastěji vypudí ven. Jen v ojedinělých případech dojde k úplné obstrukci a je nutno podat první pomoc. Pro tyto případy je jistě dobré ovládat základy první pomoci. Vyšší pravděpodobnost dušení je při naší manipulaci s jídlem v puse dítěte (např. vyndáváni kousku apod.), záklon hlavy – tedy ne přímí sed, nebo ponechání dítěte o samotě. Některé potraviny navíc zvyšují pravděpodobnost zaskočení, proto se (minimálně) do roka vyvarujte následujícím:

• hrozny nebo cherry rajčata vcelku nebo příčně rozříznuté
• listy salátu
• celé ořechy (do 3 let věku)
• popcorn, párky, klobásy, bonbóny (do 5 let věku)

Je úplně pochopitelné, pokud máte před dávením nebo dušením respekt. Možná však nevíte, že dušení není o nic pravděpodobnější u dětí krmících se kousky do ruky než u těch, které mají pouze hladké kaše.

Jak z té kaše ven

Vyzkoušeli jste hrubší konzistenci nebo kousky a dítě pořád napíná nebo má pusu na zámek a je ochotno pozřít pouze hladké pyré? Zkuste praktikovat následující pravidla:

• Nenutit, ale pořád nabízet – trpělivost růže přináší, a tak je to i ve stravování dětí. Kdo to po 2 nezdarech vzdává, ten nevyhrává. Zkoušejte různé tvary, barvy potravin, různé kombinace potravin a vytrvejte. Jednou se to prolomí.
• Zamíchat kousky k hladké kaši – Možná tohle bude vaše cesta k jezení kousků. Ke každé hladké vymixované kaši zkuste nadrobno nakrájet měkké ovoce/zeleninu/maso/vejce – podle typu pokrmu. A pokud kousky neprojdou, zkuste nejdříve pomačkat vidličkou nebo projít kráječem na vajíčko. Pokud je i to pořád „to much“ využijte struhadlo nebo lis na česnek. Pak už jen zkoušet pořád nabízet. Postupně omezujte podíl hladké kaše a navyšujte podíl hrubší konzistence/ kousků.

• Ochutnávka z rodičovského talíře – dětem i tak nejvíce chutná to, co jedí rodiče nebo sourozenci. Využijte této motivace a jezte celá rodina spolu. Položte si dítě na klín nebo vedle vás do židličky, dejte před sebe talíř s jídlem, které dítě může dle jeho věku jíst a jezte. Možná to bude pro dítě natolik zajímavé, že bude chtít taky ochutnat a kousky mu najednou vadit nebudou.

• Buďte kreativní – Pro děti je jídlo i hra, proto zkuste z času na čas udělat prckovi zábavu. Vytvořte mu z lívanců a ovoce zvířátko nebo z hranolek zeleniny číslice, slunce nebo kytičku.

• Zkusit krmení od druhého rodiče – Pokud stresujete, že dítěti může jídlo zaskočit, pak jste jistě nerozhodní, nervózní nebo příliš opatrní a tohle dítě většinou vycítí, a možná i proto kousky pořád odmítá. Poproste manžela/manželku, tchýní/tetu, aby vaše dítě nakrmilo nebo mu nabízelo jídlo do ruky. Někdy to pomůže.

Každé dítě se naučí jíst kousky

I když se vám to teď zdá jako nemožné, všechny děti se jednou naučí jíst nemixovanou stravu. Někdy je to běh na dlouhou trať, ale pokud začnete s nabízením jídla do ruky nebo nemixování dohladka už od počátku přikrmování, pak to nebude zas tak náročné.

Držím vám všem palce

Zdroje

• https://pediatrics.aappublications.org/content/138/4/e20160772

Článek Jak naučit dítě jíst kousky? se nejdříve objevil na Mgr. Petra Kuřátková.

BLW není o (ne)odstavování

Absolutním módním hitem v přikrmování se v posledních asi 10 letech stala metoda BLW (z angl. baby-led weaning) neboli dítětem řízené jedení – dítě jí rukama a samo si vybírá kolik a čeho chce jíst.

Schválně jsem nenapsala doslovný překlad slovíčka „weaning“ jako „odstavení“, protože ani v případě BLW, ani v případě krmení lžičkou nám nejde o to, aby se dítě co nejdříve odstavilo. Příkrmy mají být komplementární k mléčné výživě až do roku, tedy nemají zcela nahrazovat všechno kojení nebo krmení UM. I když je pravda, že při krmení lžičkou se rychleji odbourá celé jedno mléčné krmení, protože dítě může být více zasyceno. U blw je naplnění kompletní dávky chodu pomalejší, což je právě důvod, proč si tuto metodu jedení volí často maminky odhodlané kojit co nejdéle.

Můj názor je však takový, že pokud maminka, která krmí dítě klasicky lžičkou, kojí i nadále na požádání, je malá pravděpodobnost, že jí příkrmy sníží tvorbu mléka natolik, že ho náhle nebude mít dostatek a dítě bude předčasně odstaveno.

BLW není to samé co fingerfood

Když občas projíždím internetové diskuze, nestačím se divit tomu, za co všechno je považováno BLW. Maminky často píšou, věty typu: „To je tak prima, že Toník snědl na oběd špagety rukama.“, ale přitom ráno byl krmený kaší lžičkou. A to je špatné vyložení této metody!

BLW je sice způsob jedení dítěte, ale není pouze o krmení se rukami, na to známe daleko lepší výraz, a to jídlo do ruky (neboli fingerfood). Jídlo do ruky tedy není to samé jako BLW. BLW sice zahrnuje jídlo do ruky, ale jde o mnohem hlubší kontext, mohli bychom říct o filozofii stravování dítěte, pro kterou je charakteristické následující:

• Dítě jí samo. Jídlo se upravuje tak, aby jednotlivé potraviny byly dobře uchopitelné do ruky. Ze začátku se nabízejí cca 2-5 cm dlouhé hranolky nebo kousky zeleniny/ovoce – aby byly delší než je dlaň dítěte. Později se kousky zmenšují, resp. přizpůsobují motorickým dovednostem dítěte. Logicky se nevaří třeba kaše, protože by je dítě nemělo jako sníst. Pro polévky se používají kalíšky/hrníčky, později se dítě učí samo používat lžičku (a příbor).
• Rodina jí pospolu – děti rádi pozorují, co dělají dospělí, a ochotně to napodobují. V jídle to platí ještě víc. Při BLW odpadá speciální dětské vaření a dítěti se servírují taková jídla, která jedí i ostatní členové rodiny. Samozřejmě se zřetelem na specifika dětské stravy, např. sůl, cukr, uzeniny atd. Rodina svého potomka nekrmí, a tak se všichni společně v klidu najedí. Rodiče pouze dohlíží na bezpečné jedení dítěte. Avšak dobu jedení nechávají na něm.
• Jídlo se neváží, dítěti se nabízejí různé potraviny a to, co a kolik toho sní, je pouze na něm samém. Mléčná výživa se má nabízet tak často, jak to dítě vyžaduje, protože je pořád primárním zdrojem energie.

V čem je BLW výhodné

Prostřednictvím přístupu BLW se může dítě opakovaně učit o nasycovacích schopnostech potravin, což je asi jedna z myšlenek, kvůli které BLW získává na popularitě. Dítě si nabízené potraviny vybírá samo, volí své tempo jedení, což mu umožňuje lepší reagování na sytost nebo přetrvávající hlad. Tato vlastnost se zdá být klíčová při vzniku nadváhy a obezity, proto rodiče praktikující BLW metodu rádi prohlašují, že jim díky BLW nevyroste obézní dítě. Nejnovější vědecké práce skutečně dávají do souvislosti hmotnost dítěte a metodu jezení (BLW vs lžička), avšak těch prací je žalostně málo, navíc s ne úplně ideální metodikou. Např. práce z roku 2012 skúmající 155 dětí prokázala zvýšenou incidenci nadváhy u dětí krmených lžičkou, avšak zároveň poukázala na větší počet podváhy u dětí na BLW. Velkou limitaci studie však byla až 32% absence dat o BMI dětí u skupiny BLW a taky fakt, že se děti nesledovaly následující léta, tedy nevíme, jak jsou na tom ve skutečnosti s hmotností teď. Dovolte mi zde říct ještě moje poznámky k asociaci krmení a možného vzniku nadváhy a obezity v pozdějším věku. Nadváha a obezita jsou nemoci, které ve většině případů mají multifaktoriální pozadí vzniku – tedy krmení na začátku života určitě nebude jeden jediný ovlivňující faktor, i když může sehrávat významnou roli. Navíc, rodiče praktikující BLW, jsou často rodiny s vyšším vzděláním, vyšším příjmem a zdravějším životním stylem, což jsou právě faktory, které mají velký vliv na rozvoj nadváhy a obezity.

Další pozitivní nálepka BLW se připisuje preferenci potravin u dítěte. Že když do něho nebudeme cpát obilnou kaši, ale dáme na výběr z vícero druhů zeleniny, ovoce atd., tak si bude umět lépe vybrat do budoucna a zároveň lze předpokládat širší (chuťovou) toleranci potravin. Ve skutečnosti se jednoznačně nepodařilo prokázat, že by byl výběr potravin dítětem ovlivněný metodou jedení, i když byly v observační studii náznaky, že děti na BLW preferují polysacharidová jídla a děti krmené lžičkou zas jednoduché cukry. Tato studie se však nechlubí dobrým dizajnem, takže ji zas nemůžeme považovat za věrohodnou s absolutní platností.

Co považuji nejen já, ale i odborníci, za jednoznačný přínos BLW, je rozvoj motorických dovedností a artikulované řeči. Při krmení lžičkou dítě často nevidí konzumovanou potravinu a jelikož je rozmixovaná nebo pomačkaná, nepoznává její tvary, velikost a často ani původní barvy. Při samokrmení se učí vzít potravinu do ruky, rozpoznává tak její strukturu, tvary, velikost… učí se jí zpracovat dásněmi nebo zuby v puse a až teprve spolknout. Musím však i zde podotknout, že tohle je výhoda jídla do ruky, ne principu BLW jako takového.

BLW může být rizikové

Jako každá metoda, i BLW má svá rizika. Jako nutriční terapeutku mě především zajímá vliv na zabezpečení dostatečného přívodu energie a nutrientů. Protože pokud necháme jedení pouze na 7-měsíčním dítěti, je velký předpoklad, že z pár kousků batátů nebo hrušky, které si s oblibou vybírá, nezíská všechny potřebné živiny. Podle randomizované studie z roku 2017 se však neprokázal žádný rozdíl v kalorickém příjmu mezi dětmi krmenými lžičkou nebo dětmi na BLW. Na druhou stranu nutno podotknout, že matky praktikující BLW často popisují, že dítě vypije mnohem více mléka než sní pevné stravy, což může negativně ovlivnit energetický příjem kojenců starších než 6 měsíců. V tomto věku totiž přestává mateřské mléko zabezpečovat dostatečný zdroj železa, který je vlastně tak trochu promotorem k zahájení přikrmování. I proto se doporučuje začít zeleninovými příkrmy a co nejdříve je obohatit o žloutek a maso (včetně červeného, které je výhodnějším zdrojem železa) – 2 nejlepší zdroje železa.

Moje zkušenosti z nutričního poradenství s maminkami praktikujícími BLW jsou takové, že málokterá maminka, byť vždy s tím nejlepším úmyslem, nabízí od prvních úchopů maso nebo vejce do ruky. Ze spektra uchopitelných potravin, které maminky svým dětem nejčastěji servírují, se tedy domnívám, že může po čase dojít k rozvoji anémie. K mému předpokladu by bylo fajn doložit nějaká data, ale bohužel nám chybí randomizované kontrolované studie, které by to nejlépe demonstrovaly. Podle studie z roku 2015 pod vedením Cameron-a se nenašly statisticky významné rozdíly v příjmu železa mezi dětmi krmenými lžičkou a praktikujícími BLW. Musím ovšem napsat, že do této studie bylo zapojených pouze 9 dětí, což v žádném případě nemůže být nijak vypovídající!

Velkou obavou při praktikování BLW je riziko dušení, což je život ohrožující stav, kdy cizí těleso (v našem chápání potrava) uvízne v dýchacích cestách. I proto je nutno servírovat dítěti jídlo bezpečně – žádné kousky, které by mu mohly uvíznout v dýchacích cestách (typicky třeba bobule hroznového vína, cherry rajčata, ořechy…).

Rodiče, kteří krmí lžičkou nevěřícně kroutí hlavou, že dát dítěti okurku do ruky, aby jí snědlo samo, je z hlediska vzniku dušení příliš velké riziko. Zde je však nutné připomenout rozdíl mezi dušením a dávením. Dávení je totiž u dítěte, které se začíná učit jíst, velice časté a je výsledkem učícího procesu (především toho, že si narve do pusy/rozžvýkne příliš velký kus potraviny, kterou pak ještě neumí dobře spolknout). Obranným mechanismem je zde dávení, při kterém dítě nelapá po dechu jako v případě dušení, ale snaží se potravinu vypudit ze zadní částí dutiny ústní nebo přední částí jícnu – proto ho napíná na zvracení nebo se může i pozvracet. Dávit se ale může dítě velice snadno i kaší.

Z hlediska prevence dávení a dušení ještě musím napsat, že při rozhodování praktikování BLW by mělo být vodítkem i sed dítěte. Pokud dítě ještě samo nesedí, pak je velice obtížné (a z mého pohledu i ne zcela bezpečné) jít principem BLW. Jak totiž budete všechno jídlo nabízet? Na bříšku? To prosím ne – vzájemná poloha trupu a úst není v leže na břiše příznivá pro obranné mechanizmy při dávení nebo dušení. Poloha v lehátku/houpátku/autosedačce nebo na klíně rodiče se zdá být vhodnější, ale dostáváme se opět k začátku, že takhle dítě zas nejí zcela samo – nebude mít dozajista před sebou svůj talířek nebo desku s jídlem, ale rodiče mu kousky budou podávat. Navíc i v lehátku/autosedačce pořád nejde o zcela vzpřímenou polohu. Proto si na to dejte pozor!

No a na konec seznamu rizik mi ještě nedá nezmínit mojí zkušenost z poradenství. Maminky, které chtějí praktikovat BLW se na mě často obrací s prosbou o sestavení jídelníčku, protože po 2 týdnech už nevědí, co dítěti nabízet – pořád samá zelenina, kusy ovoce, ale jak dostat do dítěte rybu, maso, jogurt, luštěniny?… Bohužel musím konstatovat, že jídelníček dětí na BLW není v obecném (mém) měřítku pestrý. Možností je samozřejmě nespočet, ale domnívám se, že většinou maminky postrádají inspiraci, a tak často s BLW končí nebo kombinují jídlo do ruky s lžičkou (což samozřejmě není nijak špatně). Osobně mi taky přijde absurdní vynechat krmení lžičkou v začátcích, když pak dítě lžičku i tak bude na jedení potřebovat. Myslím si, že je fajn učit dítě na to, že polévka se nepije, ale jí se lžičkou, stejně tak, jako se jen málokdy do jogurtu namáčí kousky zeleniny, ale spíše ho jíme lžičkou.

Každé jezení dítěte by mělo být baby-led, tedy řízené dítětem

V závěru si dovolím ještě drobnou úvahu. Je mi totiž velice smutno z toho, jak se polarizuje komunita matek, přičemž jedna skupina odsuzuje tu druhou v tom, jak krmí své děti. Prosím vás, tohle není závod v tom, kdo je lepší! Každému bude vyhovovat něco jiného, a tak je na každé mamince, aby podle potřeb a zájmu svého dítěte zvolila takovou metodu, se kterou bude spokojené jako dítě, tak i maminka. Jsou děti, které dlouho nemají zuby (i když nulový chrup není překážkou v praktikování BLW) a neumí dásněmi téměř nic zpracovat nebo se dáví při každém pokusu o samokrmení se. Pak bude asi velice těžké nechat na dítěti, ať se nají samo! Navíc při striktním držení se pravidel BLW by bylo moc fajn, abyste jedli celá rodina to stejné jídlo. Nevím jak vy, ale my si doma jídlo solíme a taky máme někdy chuť na pikantní vindaloo nebo sladký rýžový nákyp. Myslím si tedy, že taková ta představa, jak dítěti nemusíme vařit jinak, je prakticky dost naivní. Samozřejmě, nemusíme vymýšlet nic jiného než co máme my, ale pokud si chceme vychutnat jídlo tak, jak ho máme rádi, pak se ze společného talíře s dítětem jen stěží najíme.

Pak jsou děcka, která absolutně sabotují lžičku, ať děláte, co děláte a naopak jeví obrovský zájem o všechno, co mohou chytit do ruky. V tomto případě by dobře dělané BLW bylo pravděpodobně velice výhodné. A taky ničemu nevadí, když část dne dítě krmíte (protože třeba pospícháte k lékaři) a část dne ho necháte na pospas uklízečce. Já například doporučuji maminkám krmícím lžičkou nabízet alespoň jednou denně jídlo do ruky. A pokud chcete budovat kladný vztah k jídlu, což by měla být naše rodičovská povinnost (ne jen povinnost rodičů praktikujících BLW), můžete stolovat jako rodina pospolu nebo nabízet široké spektrum potravin i v mixované podobě při krmení lžičkou.

Navíc mi docela dost vadí chlubení, že dítě na BLW si všechno jedení řídí samo. Že má svobodnou volbu a do žádného jídla není nucené. Že až bude starší, tak se bude snáze rozhodovat, co je pro něho/ni zdravé a co nikoliv. Jako by krmení lžičkou bylo něco naprosto nemorálního. Ano, můžeme lžičku použít jako nástroj pro to, abychom dítě napěchovali jídlem jako husu. Nebo ji taky můžeme dítěti půjčit, ať ví, k čemu je a vědomě s ní dítě krmit. Když otevírá pusinku, dává nám znamení, že chce jíst. Pokud si dá pusu na zámek, pak to do něj tlačit samozřejmě nebudeme. V žádném případě dítě nenutíme jíst. Žádné „ještě za maminku, za tatínka, za sousedku Týnu a naší fenku Betynu…“ Prostě když budeme citlivě reagovat na potřeby dítěte, nemůžeme šlápnout vedle. Ať už sedí v sedačce a háže jídlo na zem, protože už nechce jíst nebo sedí v sedačce a dává nám najevo, že tohle byla už poslední lžička.

Zdroje

• Rapley G. Baby-led weaning. In: Maternal and Infant Nutrition and Nurture: Controversies and Challenges (V Hall Moran, F Dykes eds). London: Quay Books. 2005;275–98.
• https://pubmed.ncbi.nlm.nih.gov/24347496/
• https://pubmed.ncbi.nlm.nih.gov/22315302/
• https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC4643507/
• https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC5710413/
• https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC6860516/
• https://pubmed.ncbi.nlm.nih.gov/29205569/

Článek BLW vs lžička – co je lepší? se nejdříve objevil na Mgr. Petra Kuřátková.

Správné načasování jako prevence alergií

Jistě si pamatujete doporučení podávat dětem bílkovinu kravského mléka, arašídy, ryby nebo celá vejce až po roce, nebo dokonce po 3. roce života dítěte. Důvodem k takovémuto odkládání zavedení potenciálních potravinových alergenů byla obava, že po brzkém kontaktu s alergenem se dítě může snadno stát alergikem, a to zejména z důvodu nezralosti imunitního systému, který cizorodé bílkoviny (přesněji řečeno proteoglykany) z potravin rozpoznává. Jak roky plynuly a výskyt alergií se i navzdory těmto odkladným doporučením zvyšoval, začalo se uvažovat, že tato preventivní strategie zřejmě není správná. Dnes už víme, že klíčem k prevenci alergií je nejspíše včasné navození, resp. prolomení tzv. orální tolerance. O co jde?

Zjednodušeně řečeno, jde o fyziologickou slizniční imunitní reakci na antigeny z potravy. Aby imunitní systém na tyto potravinové antigeny nereagoval a nevyvolával alergickou reakci, musí se s nimi setkat. Zajímavé je, že tento slizniční imunitní systém se zakládá již během těhotenství, rozvinutý je ve druhé polovině gravidity a zcela funkční by měl být při narození. Ano, právě kontaktem s alergeny z krve matky, především prostřednictvím polykání plodové tekutiny, se trénuje slizniční imunitní systém děťátka již takhle brzy. A právě tohle zjištění změnilo výživové doporučení pro těhotné ženy, co se konzumace (potenciálních) alergenních potravin týká. Dnes se ví, že čím dříve se dítě setká s co nejvíce alergeny, tím bude jeho imunitní systém vytrénovanější a méně náchylný na alergie. Takže těhotné by neměly preventivě držet žádné eliminační diety!

Kdy tedy alergeny zavádět?

Prví změna v dosavadních doporučeních přišla v roce 2008 od Evropské společnosti pro dětskou gastroenterologii, hepatologii a výživu (ESPGHAN), která jako prevenci vzniku celiakie, diabetu mellitu 1. typu nebo alergie na lepek doporučila zavádět lepek v okně od ukončeného 4.-6. měsíce, maximálně 7. měsíce, ideálně za současného kojení. Jelikož bylo toto doporučení vydáno na základě observačních (pozorovacích) studii, které nemají tu největší výpovědní hodnotu, neustále se diskutovala hypotéza o tom, jestli k toleranci na daný antigen vede expozice v tomto „critical window“ (není to pouze český termín, jak se můžete dočíst v nejedné fb diskuzi). Dnes je stanovisko mezinárodních koncenzů a společností jednoznačně nakloněné na stranu toho, že k navození orální tolerance je potřeba postupné opakované setkání s antigenem. Společnost ESPGHAN však své imunologické okno později upravila až do 12. měsíce, protože se zjistilo, že zavádění lepku mezi ukončeným 4.-6. měsícem nenese extra výhody, stejně tak jako pozdější zavedení než v roce. Evropský úřad pro bezpečnost potravin (EFSA) navíc dodal, že neexistují přesvědčivé důkazy, že by pokračující kojení mělo protektivní vliv na nástup zmíněných nemocí při zavádění lepku. Tak a teď spadnul kámen ze srdce maminkám krmící UM, že nejsou horší matky. Ne, nejste, kojení není všelék na všechny nemoci světa! Ale to jen tak na okraj.

Velká očekávaní přinesla pak randomizovaná (téměř nejvěrohodnější typ studie) studie EAT, která ještě trochu víc zamíchala karty. Potvrdila totiž všechny hypotézy v počátcích a především, že načasování příjmu alergenů má zásadní vliv na utváření imunologické tolerance. Studie třeba uvádí jako ideální období pro setkání s antigeny z ořechů okno mezi 4.-11. měsícem, u lepku do 12. měsíce, u vejce (tedy vaječného bílku) kolem 6. měsíce.

V studii byla publikována i za mě kontroverzní tabulka, která říká, jaká množství jakých alergenů by měla být konzumována v příkrmech jako prevence alergií. Tahle tabulka však byla rodiči velice nepochopená a vedla spíše k zbytečně brzkému zavádění příkrmů, aby se to tzv. stihlo. Rozhodně si proto nelamte hlavu s tím, jaké konkrétní množství a kolikrát týdně alergenní potraviny dítěti podávat. Ono se to vlastně pořád ještě úplně přesně neví – oblast badání imunologické tolerance ještě zaistě není u konce, proto se pořád můžete setkávat s rozličnými názory a mít tak hlavu ponořenou v nejasnostech. Moje obecná rada, jak to celé uchopit správně, proto zní:

• Nezavádějte příkrmy dříve jak před ukončeným 4. měsícem, kdy sliznice trávicího traktu ještě není po imunologické stránce zcela vyvinuta, a tedy hrozí imunologická přecitlivělost.
• Nejčastější potravinové alergeny zavádějte opatrně (v malých, postupně se navyšujících množstvích) již od prvního měsíce přikrmování a pravidelně je zařazujte do jídelníčku dítěte.
• Nově zavedené potraviny podávejte 3 dny po sobě kvůli sledování reakcí. Není žádnou výjimkou, že dítě začne na danou potravinu alergicky reagovat až po 2. nebo 3. podání.
• Nemusíte spěchat a držet se rádoby předepsaného krátkého imunookna 4.-6. měsíc. Pokud vaše dítě prospívá a kojení vám jde od ruky, nemusíte začít s příkrmy v tomto období jen proto, abyste zavedli všechny alergeny světa. Jen by vás to stresovalo. Zároveň však zavádění alergenů zbytečně neoddalujte (typicky lepek, bílkovina kravského mléka nebo celé vejce) a využijte širší imunologické okno – maximálně do roka by mělo dítě ochutnat všechny alergeny, které se nacházejí v domácnosti, kde žije.

A co tabulky zavádění potravin pro jednotlivé měsíce věku dítěte?

Snad každá knížka, kterou si koupíte o příkrmech uvádí tabulku vhodnosti potravin pro konkrétní věk a s tím i recepty „od 7. měsíce“/od 10. měsíce“ atd. Po přečtení výše uvedeného textu vám je snad jasné, že budou nejspíše nesmysl. Dobrá, jedna věc jsou alergeny, ale co třeba dusičnany nebo jiné nevhodné látky v zelenině, ovocí atd., řeknete si.

Dusičnany v potravinách, ale třeba i vodě z vodovodního řádu nebo studně určitě představují riziko vzniku methemoglobinémie, ale pouze v prvních cca 3. -6. měsících. Dusičnany se nacházejí především ve špenátu, řepě, celeru, pórku, pro které mají dětské kuchařky vyhrazené recepty právě až pro vyšší měsíce věku. K velkému překvapení maminek se však tyto látky nacházejí i v mrkvi, která se doporučuje od první lžičky. A mrkve se nikdo nebojí. Je třeba si totiž uvědomit, kolik dané potraviny váš drobeček sní. Z 1 mrkvi se dozajista neotráví, i když mu jsou 4 měsíce. U vody bych si dala pozor, ale o tom bude až další článek.

Pokud tedy nebudete ládovat miminko horem spodem špenátem s řepou a nedáte mu k tomu zapít kohoutkovu vodu, pak se dusičnanů nemusíte bát.

Tyto potraviny ale dětem do 1 roka nedávejte:

• cukr, umělá sladidla
• med
• sůl – proto i uzeniny
• houby
• mořské řasy

Více o tom si zas řekneme příště.

Závěrem…

Doufám, že jste si udělali obrázek toho, jak moc složitá je problematika zavádění alergenů do stravy dítěte. Pokud se ale alergenů ještě pořád tak trochu bojíte, dodám poslední: každá potravina je potenciální alergen, pro někoho větší, pro jiného žádný.

Zdroje

• https://solen.cz/pdfs/ped/2011/06/07.pdf
• https://www.mdpi.com/2072-6643/11/5/1131
• https://efsa.onlinelibrary.wiley.com/doi/epdf/10.2903/j.efsa.2019.5780
• https://www.nejm.org/doi/10.1056/NEJMoa1514210

Článek Existuje imunologické okno a zakázaný seznam potravin? se nejdříve objevil na Mgr. Petra Kuřátková.

Zadržte, snad to nebude tak palčivé. Sice je první volba příkrmu předmětem mnoha internetových diskuzí maminek, nicméně moc škody se nadělat nedá se žádným z postupů. Pokusím se vám tedy vysvětlit, podle čeho se rozhodnout.

Kaše na dobrou noc

Jeden tábor maminek začíná s kašemi. Matky ze zeleninového tábora by je nejraději ukamenovaly, protože říkají, že kaše jsou těžce stravitelné. Argumentují tím, že tak malé tělíčko ještě nemá dostatek trávících enzymů pro štěpení škrobů – což je hlavní komodita kaší. Ve skutečnosti však kaše nejsou pro miminka těžko stravitelné, pokud se začíná opravdu jen s lžičkami a ne s celou miskou. Sice je pravdou, že tak malé dítko nemá dostatečnou funkci pankreatické amylázy, nicméně ta slinná nebo střevní funguje pořádně, stejně tak jako funguje zpracování v tlustém střevě pomocí střevní mikrobioty. Proto kaše ve střevech nelpí, nehnije a nezatěžuje trávící trakt miminka.

Díky obsahu škrobů je obilní kaše energeticky vydatnější, proto je doporučováno začít s ní zejména u těch dětí, které se potýkají s horším prospíváním.

Nicméně pořád je to pouze pokrm všední, který se jen stěží dá modifikovat – vyhrát si s pestrostí, barevností, texturou jako je to u zeleniny. Navíc začít s kaší jen díky radám, že po nich bude miminko dobře spát, je hodně naivní představa. Myšlenka, že dítě zaplácnuté kaší prospí celou noc, se neopírá o žádné fakta, navíc i z okolí jsem nevypozorovala žádaný efekt. To, že se dítě budí i několik krát za noc nesouvisí moc s jídlem, spíše s touhou po kontaktu a dalšími proměnnými.

(Maso)-zeleninový příkrm

Sice neexistuje žádný oficiální postup, s čím se má začít, převážná většina maminek volí pro první sousto zeleninu, což vychází především z tradic a kulturních zvyků našeho národa. Výběr je zcela libovolný a není prakticky ničím daný. Osobně bych spíše volila sezónní (a převážně taky lokální) druhy zeleniny, ideálně též nezačít hned nadýmavými druhy. Můžete nechat miminko ožužlat okurku nebo cuketu, nebo začít s kaší z dýně, batátů, mrkve nebo brambor. Je to jen a jen na vás. Když pak zkusíte vícero druhů zeleniny, můžete zařadit maso a žloutek jako výborný zdroj železa, o které při zavádění příkrmů vlastně jde – mateřské mléko totiž kolem 6. měsíce již nestačí krýt nároky dětského organismu na železo. Tento postup mi přijde z nutričního hlediska jako nejvýhodnější, protože dodá všechny potřebné živiny.

A jak je to s ovocem?

Kdysi se s ovocem rádo začínalo. Protože je sladké a maminky zřejmě rády viděli své děti komplet napráskané. Ovoce dětem chutná, a to je právě důvod, proč s ním nemusí být zcela výhodné začít. Ne, že by se nemohlo. Díky sladké chuti se ale může stát, že si dítko ovoce oblíbí a nebude pak jalovou zeleninu, maso a jiné potraviny chtít. Rozhodně to neplatí paušálně, ale ne jedna maminka by mohla vyprávět. No a k těm sladkým šťávám. I kdyby byly 100%, rozhodně je dětem nedávejte – jde spíše o tekutinu bohatou na jednoduché sacharidy, naprosto zbavenou vlákniny a jiných cenných látek nacházejících se v dužině. S příkrmem to nemá nic společného!

Držte se pravidla 1:3 – jeden druh po dobu 3 dní

Tak, jak je (téměř) jedno, s čím začnete, měli byste dodržet testování jednotlivých druhů potravin kvůli snášenlivosti a dosledování případných alergických reakcí. Ideální je začít s jednodruhovým příkrmem – tedy 1 potravinou (1 druh zeleniny, 1 druh obiloviny v kaši, případně 1 druh ovoce) podanou v malých postupně se navyšujících dávkách 3x po sobě. Příklad: začnu s mrkví – první den dám 2 lžičky mrkvového pyré, druhý den zkusím 3 lžičky, třetí den i 4 lžičky, pokud bude chuť. Pokud chuť nebude, nic se neděje a podám alespoň 1 lžičku mrkve. Pokud nevznikla žádná reakce, mohu podat na čtvrtý den můžu jiný potraviny, opět 3x po sobě. Reakce mohou být jednak méně nebo i závažně alergické (více se dočtete v příštím článku), jednak plynoucí z vlastností dané potraviny – třeba brambory, mrkev nebo mají tendenci stolici spíše zahušťovat, kdežto švestky, hrušky, cuketa avokádo, brokolice působí spíše projímavě. Každé dítě ale může reagovat na něco jiného a je víc než pravděpodobné, že nebude reagovat na nic.

Jak příkrmy připravovat?

Určitě nijak složitě. Je spousta druhů ovoce nebo zeleniny, které stačí zpočátku oloupat a pomačkat nebo najemno nastrouhat. Některé, zejména tvrdší druhy ovoce a zeleniny je ale lepší podusit na páře (nebo uvařit ve vodě, event. upéct v troubě) a rozmixovat. Tepelná úprava má i další výhody. Kromě toho, že ničí většinu potravinových bakterii, u některých potravin zlepšuje stravitelnost a tím, že denaturuje bílkoviny, snižuje alergenicita některých potravinových alergenů (alergeny jsou totiž látky bílkovinné povahy). Z hygienických důvodů dbejte u masa, ryb a vajec na důkladné uvaření (upečení).

Aby byl pokrm plnohodnotný, nezapomeňte jej doplnit o pár kapek oleje. Použít můžete řepkový, panenský olivový, dýňový, lněný nebo ghee nebo i klasické máslo. Dobré je tuky střídat, aby byla zabezpečená pestrost mastných kyselin, ze kterých jsou tuky složeny.

Důležité je taky správné skladování. Když začnete připravovat jednosložkové pyré, zřejmě vám zůstane kopa zbytků. Nespotřebované pyré můžete zamrazit. Stejně tak jako zbytky ze syrové zeleniny nebo již naporcované tepelně neopracované maso nebo pro mě ještě lepší uvařené a rozmixované maso. Po rozmražení už ale znovu nezamrazujte a pokrm vždy důkladně ohřejte. Mikrovlnná trouba se nedoporučuje kvůli špatnému prohřátí a tedy především riziku popálení. Když však budete průběžně míchat a ohřívat a před podáním pokrm ochutnáte, nic takového se nemůže stát.

Závěrem…

Na tom, co ochutná miminko jako první, moc nesejde. Už od první lžičky však dbejte na hygienu, bezpečnost a především kvalitní potraviny. Většina maminek je ze začátku velmi dobře motivována připravovat dětem zdravě, ale postupem času s nedostatkem inspirace nebo v boji se stereotypem sklouzne k horším a horším možnostem. Proto by bylo přinejmenším divné řešit, co zavést jako první, když pak v 10. měsících skončíte u Přibináčka nebo budete dávat doslazované přesnídávky.

Článek Co a jak připravit pro první sousta a kterým potravinám se vyhýbat se nejdříve objevil na Mgr. Petra Kuřátková.

1. WHO (Světová zdravotnická organizace), starší doporučení ESPGHAN (Evropská společnost pro dětskou gastroeneterologii, hepatologii a výživu), AAP (Americká akademie pediatrie) – které říkají výlučně kojit 6 měsíců a poté pokračovat v kojení s příkrmy minimálně do 2 let a déle tak, jako to vyhovuje matce i dítěti.

2. Na druhé straně barikády (pomyslné hranice výlučné mléčné stravy) stojí doporučení EAACI (Evropské akademie alergologie a klinické imunologie) a nejnovější doporučení ESPGHAN, které zas radí začít s příkrmy dřív než po ukončeném 6. měsíci věku dítěte, a to v období mezi 17.-26. týdnem věku, a to především z důvodů výhod brzkého vystavení imunitního systému na antigeny (alergeny) v potravě. Tohle doporučení je u nás známé pod názvem imunologické okno, o kterém se rozepíšu v dalším článku. Dřívější zahájení přikrmování, tedy před ukončeným 4. měsícem, je naopak i z hlediska vzniku alergii rizikové.

Aby to nebylo tak málo komplikované, rozlousknutí, kdy je výhodné s příkrmy začít, může komplikovat i fakt, že ne všechny děti jsou výlučně kojené, a tedy takováto doporučení nemusí zcela uspokojovat maminky krmící umělým mlékem. Možná i proto se česká společnost často k této otázce staví tak, že dítě na náhradní kojenecké výživě často začíná s příkrmy dříve než dítě výlučně kojené – právě od ukončeného 4. měsíce- tedy od 17. týdne věku. Maminky s problémovou laktací (a nebo i děti s dokrmy) jsou pak ještě specifičtější skupina, kdy se hraje někdy o čas a vyčkává se, aby se laktace udržela a dítě tak získalo co nejvíce z benefitů MM a nemuselo se přistupovat k UM. Na druhou stranu panuje zbytečná obava, že při zahájení příkrmů se tvorba MM zastaví a dítě tak nebude již dále kojeno. Jsou děti, které jsou ve stravě spíše pomalejší, snědí třeba 2 lžičky i po 2 měsících přikrmování, déle jim zkrátka trvá než přijdou na to, že je pevná strava chutná. Některé děti jsou naopak jedlíci již od samého začátku. Neznamená to však, že takový jedlík si pořád rád nepošmakuje na mléčku. A pokud chcete laktaci s příkrmy udržet, pořád kojte na požádání (eventuálně odstříkávejte) – mléko (či už MM nebo UM) je totiž základ jídelníčku až do roka, na to myslete!

Tak nebo tak, důvodů pro zahájení komplementární výživy (tedy pevné stravy navíc k té mléčné) je hned několik. Důvodem číslo jedna je fakt, že mateřské mléko v období zhruba po 6 měsících již nestačí pokrývat nároky rostoucího dítěte na železo, které je potřeba nejen pro krvetvorbu, ale také pro správné dozrávání mozku, a tedy k dobrému psychomotorickému vývinu. Dalším důvodem je jistá prevence potravinových alergií. Je totiž prokázáno, že pokud se dítě v tomto období pravidelně (tedy opakovaně) setkává ve své pestré stravě s potenciálními alergeny, bude mít menší riziko vzniku alergie v pozdějším věku. Posledním důvodem, který mě k tomu ještě napadá je, bezesporu, seznamování se s novými chutěmi, vůněmi, konzistencemi, barvami, texturami,… učení se novým dovednostem jezení potřebných pro další sociální život, o které bychom při pouze mléčném krmení dítě ochudili a o které má v tomto věku cca 6 měsíců většinou dítě ohromný zájem.

Jak se tedy rozhodnout?

Pokud ještě nemáte jasno, co by pro vás bylo nejvýhodnější, dejte na potřeby svého děťátka a jistě nešlápnete vedle.

• Neprospívá váš 4-měsíční drobeček ukázkově nebo stagnuje na váze? Čekat do ukončeného 6. měsíce by v tomto případě asi nebylo zcela správné.
• Máte doma třeba 5. měsíční miminko, které na vás toužebně kouká a slintá při vaší večeři? Není důvod příkrmy odkládat. Jedním ze znaků připravenosti kojence na přikrmování je právě zájem o jídlo.
• Je vaše ratolest spíše prsař, hezky prospívá a nic jiného ho moc netankuje? Pak bude v pořádku klidně počkat do konce 6. měsíce.

Která denní doba je pro první příkrm ideální?

Dobrá. Máte rozhodnuto a jdete na věc. Akorát si ještě nevíte rady, kdy příkrm přes den podat. Ráno, na oběd, někdy odpoledne nebo snad k večeru? Inu, obvykle se začíná s obědem, a to z čistě praktického hlediska. Dítě je většinou po dopoledním spánku odpočaté a bude mít tedy větší tendenci vám jídlo nevyflusnout a spíše se pro novou akci nadchnout. A také zbývá dostatek času do večera na odsledování případných nežádoucích reakcí. Večer je proto horší než oběd a snídaně se obvykle zavádí až jako poslední. Ne že by to bylo nutričně jedině správné, ale spíše to je výsadou dětí, že chtějí po ránu „mlíčko“ – králíka s cuketou vám tehdy nejspíš nebudou chtít.

Někdy se také píše, že dítě je na přikrmování připravené tehdy, pokud již funguje osa ruka-oko-pusa (poznáte tak, že si dítko hraje s ručičkami, strká si je do pusy apod.) a umí aktivně držet hlavičku – což děti kolem 4. měsíce už umí (pokud tam ovšem není nějaký vývojový problém). Co ale většinou neumí, je aktivní sed, i když to je jeden ze znaků, o kterém se v literatuře taky píše jako o znamení připravenosti. Aktivní sed je však motoricky náročná dovednost, kterou děti získávají až v pozdějším věku, většinou po lezení. Pokud jste je ovšem aktivně neposazovali mnohem dříve. Nejeden fyzioterapeut by mi teď dal jistě za pravdu a radil vám děti aktivně neposazovat až doté doby, než začnou sami sedět. A to už budou hamat i něco jiného než vařenou a zmixovanou dýni.

Závěrem…

My maminky býváme obecně hodně nedočkavé a rády bychom vše urychlily. Pamatujme, že není však kam spěchat – děťátku nic neujde, pokud příkrmy odložíte na později než na ukončený 4. měsíc, jak nás do toho často tlačí reklama a etikety dětských skleniček. I to imunologické okno pak ještě stihnete, ale o tom zas příště.

Zdroje:

• https://www.who.int/news/item/15-01-2011-exclusive-breastfeeding-for-six-months-best-for-babies-everywhere
• https://journals.lww.com/jpgn/Fulltext/2008/01000/Complementary_Feeding__A_Commentary_by_the_ESPGHAN.21.aspx
• https://www.cepoz.cz/anemie-z-nedostatku-zeleza-u-kojencu-a-batolat-proc-je-zelezo-u-malych-deti-tak-dulezite/

Článek Kdy začít s příkrmy se nejdříve objevil na Mgr. Petra Kuřátková.

Myslím, že jste se pečlivě připravila. Hádám, že jste přečetla nejednu knížku, brožuru, článek… že vám mamka/tchýně, kamarádky vyprávěly, jak postupovaly ony.., že jste si vyslyšela názor vašeho pediatra…, že jste nakoupila bryndáky, lžičky, misky, talířky… Jenže možná vás všechny ty informace akorát tak zmátly a vy si najednou říkáte, že nevíte kdy je vhodné začít, s čím začít a jak na to. A tak jste zabrousily ke mě. A dobře jste udělaly!

Připravila jsem si pro vás seriál o příkrmech, kde se v jednotlivých článcích dozvíte všechno, co byste nejen měly znát o přípravě příkrmů, ale co by se vám mohlo hodit v rozhodování se, co je ve vaší situaci to nejsprávnější. A taky, že když vás potká sousedka na nákupu a zhrozí se, co (ne)kupujete, budete jí vědět s absolutním sebevědomím argumentovat, proč je to pro vás tak správné. Protože přikrmování není žádná věda – neexistuje jediný možný ani jediný správný postup. Ráda vás však navedu nebo inspiruji, jak by to možná mohlo vypadat tak, abyste se z toho oba (nebo všichni v rodině) nezbláznili. Přikrmovat se dá totiž levně, i dráze. Bez námahy, snadno nebo také časově náročně. Dá se k tomu přistupovat s absolutní platností a jít podle vymyšlených a často absurdních tabulek nebo se řídit potřebami svého dítěte a svými možnostmi. Je jen na vás, jak s tím zatočíte.

Prosím, berte však zavádění nemléčné stravy jako výzvu naučit své dítě především správnému vztahu k jídlu. Jako úlohu, jak ovlivnit v prvních letech života zdraví svého potomka.

Dopomoct vám k tomu mohou odpovědi na tyto nejčastější otázky:

• Kdy s příkrmy začít a která je nejvhodnější denní doba na podávání
• Co a jak připravit pro první sousta a čemu je potřeba se vyhýbat
• Je nutné řídit se tabulkami vhodnosti daných potravin podle měsíců života miminka nebo jak je to s imunologickým oknem
• Kolik jídla připravit a jak to do toho miminka nacpat
• Je vhodnější lžička nebo přístup BLW
• Je lepší kupovaná nebo domácí strava
• Musí miminko začít přijímat i jiné tekutiny než mléko?

Článek Příkrmový speciál – vše o prvních soustech se nejdříve objevil na Mgr. Petra Kuřátková.